Náš chlapeček byl velmi chtěné a očekávané miminko. Těhotenství jsem snášela velmi dobře (až do 8 měsíce těhotenství) a s manželem jsme se těšili na našeho broučka. Protože pocházím z doktorské rodiny, tak jsem si v duchu celé těhotenství říkala, jen ať se malý narodí v pořádku, ať nemá nic na obličejíčku (nevím, jestli jsem již tenkrát měla nějaké tušení, ale prostě jsem na to občas pomyslela). Malý se narodil kvůli mé těžké preeklampsii v 35tt+2 ve vyhlášené porodnici, ale především nemocnici. Protože jsem po akutním císařském řezu ležela dva dny na jip, tak jsem malého viděla nejdříve na fotkách od manžela. Ohýnku jsem si na fotkách hned všimla, ale manžel mi řekl, že to prý zmizí a já si uvědomila, že sestřenčin kluk měl taky něco červeného po porodu na obličeji a zmizelo mu to (on byl jen otlačený z porodu). Ihned po propuštění z jip jsme se šli s manželem na malého podívat, protože se kvůli předčasnému porodu vyhříval v inkubátoru. K malému jsem cítila obrovskou lásku ale i lítost „proč zrovna náš syn“. Malý má ohýnek přes půlku obličeje a asi i kvůli tomu začal kolotoč všech vyšetření – kožní, oční, utz hlavičky, utz tělíčka ale především magnetická rezonance mozku. Když mi doktorka v porodnici sdělovala, že magnetické rezonance je v pořádku, držela jsem malého za ručičku v inkubátoru a brečela radostí. Neskutečná úleva. Po týdnu mě pustili z porodnice, ale malého si tam ještě nechali. Takže můj čas se smrsknul na návštěvy u malého a na hodiny strávené u PC hledáním článků o ohýnku. Velkou podporou pro mne bylo, že jsem se dozvěděla, že to laserem lze odstranit. Narazila jsem i na jedno diskusní fórum, kde maminka popisovala svoje zkušenosti s laserem u své dcerky, kterou začali laserovat okolo 1 roku. Poté jsem na internetu narazila na kliniku paní dr. v Pardubicích, která začíná s laserováním již po 6 nedělí. Neváhala jsem ani minutu a ihned nás k ní objednala. Vzhledem k tomu, že se malý narodil předčasně, tak jsme s laserováním začali v jeho 2 měsících, nyní jsme po 4 laseru a výsledky jsou skvělé.
Jak jsem psala na začátku, jsem z lékařské rodiny, takže moje rodina nás v laserování od takto mladého věku podporovala od začátku. I známí a přátelé to vzali dobře a zbytečně se neptají, co to malý má a nerozebírají to. Špatně snáším pouze návštěvy tchýně, která malého neustále lituje a pořád se k tomu vracíL
Taky jsem si prošla fází, kdy jsem se obviňovala, co jsem v těhotenství udělala špatně, výčitky se střídali s pláčem. Nyní už to beru, tak jak to je, a snažíme se s manželem dělat vše pro to, aby to měl malý, co nejdříve dole.
A jak to snášel a snáší manžel? Nevím, zatím se mi o svých vnitřních pocitech, co prožíval, když viděl malého poprvé nesvěřil, ale malého od začátku miluje a nedává najevo, že mu to vadí, naopak je na svého syna pyšný. Když jsme třeba po laseru a jdeme nakupovat, tak já, aby se lidé zbytečně neptali, stáhnu u vajíčka boudičku, kdežto manžel ne. Moc mu děkuju za podporu.
A i když náš syn u každého zákroku laserem brečí (já brečím s ním), tak každý bílý flíček mi dává sílu tam malého pokaždé přivést znovu a nechat ho laserovat. Věřím, že mi jednou bude vděčný!
Sama za sebe bych proto poradila každé mamince, které se narodí miminko s ohýnkem, aby nedala na řeči doktorů, že to zmizí (pravý oheň nezmizí nikdy) a začali s laserováním, co nejdříve. A taky trvejte na vyšetření magnetickou rezonancí, jak jsem totiž zjistila v naší skupině „Dětičky s flíčkem“ jsme spíše výjimka, které toto vyšetření dělali.